Návrh na zrušení vyhlášky č. 475/2012 Sb.
Důvody, které Českou lékařskou komoru vedly k vytvoření návrhu na zrušení tzv. úhradové vyhlášky lze shrnout do tří N (3 N):
1. Nerovnost
2. Nepředvídatelnost (netransparentnost)
3. Neufinancovatelnost
NEROVNOST
První nerovností, je redukce úhrady za péči o medicínsky náročnější pacienty. Podle vyhlášky totiž za zcela identickou práci obdrží zcela stejný poskytovatel, stejně kvalifikovaný a vybavený, odměnu ve výši pouhých 30 % řádné běžné úhrady, tedy necelou třetinu, která nestačí ani na pokrytí "vstupních nákladů", pokud tento poskytovatel překročí "objem smluvené péče". Překročit jej přitom bude muset často, má-li postupovat lege artis způsobem. Někteří pacienti, řádně pojistné platící klienti zdravotních pojišťoven, takto mohou býti diskriminováni.
Dalším projevem nerovnosti je úhrada za neodkladnou péči. Neodkladnou péči je povinen poskytnout každý poskytovatel a je zpravidla psychicky i odborně náročnější než péče běžná. Přesto je nepochopitelně hodnocena o 25% méně, než zcela stejné zdravotní výkony, které nejsou neodkladnou péčí.
NEPŘEDVÍDATELNOST (NETRANSPARENTNOST)
Poskytovatel zdravotních služeb, ať nemocnice nebo soukromý lékař, se dozví až v pololetí roku 2014, jaké jsou jeho skutečné ekonomické výsledky, jaká tedy bude skutečná výše úhrady od jednotlivých zdravotních pojišťoven za služby, které jejich klientům poskytoval během roku 2013. Teprve v pololetí 2014 obdrží informaci, zda a v jaké výši bude jednotlivými pojišťovnami sankcionován za to, že při poskytování péče lege artis způsobem pro jejich klienty překročil vyhláškou stanovené limity. Dříve toto nemá šanci zjistit. Své ekonomické výsledky nemůže tedy předem svým jednáním nijak ovlivnit. Z tohoto pohledu nese vyhlášky rysy SVÉVOLE A LIBOVŮLE, pro které zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 27.11.2012 některá ustanovení zákona o zdravotních službách, např. tzv. "přeregistraci" poskytovatelů.
NEUFINANCOVATELNOST
Zatímco zákon č. 48/1997 Sb. v § 13 odstavci 1 zaručuje pojištěncům zdravotní péči na úrovni dostupných poznatků lékařské vědy, ve skutečnosti nemohou poskytovatelé takovou péči pojištěncům poskytnout, protože úhradová vyhláška nastavuje takové parametry, které neumožňují zejména nemocnicím poskytovat pacientům finančně náročnou moderní léčbu. Zatímco ceny "vstupů", včetně DPH, se zvýšily, úhrada poskytovatelům zdravotních služeb se snížila. Vyhláška tak brání realizaci zákona.
Z těchto důvodů navrhuje Česká lékařská komora prostřednictvím skupiny senátorů Ústavnímu soudu zrušení celé vyhlášky, alternativně pak alespoň některých jejích ustanovení. Vyhláška č. 475/2012 Sb. je podle názoru navrhovatelů v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Navrhovatelé jsou si vědomi skutečnosti, že Ústavní soud České republiky není třetí komorou Parlamentu ČR a není v jeho kompetenci přezkoumávat, zda hodnota bodu a výše úhrad zdravotních služeb hrazených ze zdravotního pojištění, které musí vycházet z reálných ekonomických možností státu a zdravotních pojišťoven, jsou stanoveny ve správné výši. Tyto skutečnosti nepodléhají přezkoumání Ústavním soudem a je věcí moci zákonodárné a výkonné, jak bude výše úhrady hrazených zdravotních služeb nastavena.
Pokud přesto navrhovatelé přistupují k návrhu na zrušení vyhlášky č. 475/2012 Sb. Ústavním soudem, děje se tak nikoli proto, že by usilovali o přehodnocení hodnoty bodu a výše úhrad hrazené péče a regulačních omezení, ale poukazují na skutečnost, že uvedeným podzákonným právním předpisem byl porušen zákaz svévole a libovůle a současně byla zcela ignorována zásada předvídatelnosti práva, která je jako součást základních hodnot právního státu zakotvena v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Kromě toho uvedený podzákonný právní předpis podle názoru navrhovatelů porušuje ustanovení čl. 79 odst. 3 Ústavy, čl. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 28 Listiny základních práv a svobod, čl. 31 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatelé jsou toho názoru, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydáním rozporované vyhlášky č. 475/2012 Sb. dne 31.12.2012 porušilo zákaz svévole a libovůle a porušilo zároveň zásady předvídatelnosti práva. Tím došlo ze strany ministerstva k porušení čl. 79 odst. 3 Ústavy.
Vyhláška č. 475/2012 Sb. (dále také jen „úhradová vyhláška“ nebo „vyhláška“) ve srovnání s předchozími léty snížila úhradu hrazených zdravotních služeb, a to téměř ve všech segmentech (příloha č. 1, 3, 4, 5, 7 a 8). Ministerstvo zdravotnictví k tomuto kroku přistoupilo zcela nepředvídatelně v situaci, kdy je prokazatelné, že náklady poskytovatelů zdravotních služeb na provoz i v letošním roce porostou, a to zejména v souvislosti se zvýšením DPH, navýšením cen energií atp. Poskytovatelé zdravotních služeb nebyli o plánované změně úhrad předem nijak informováni. Ministerstvo zdravotnictví definitivní obsah úhradové vyhlášky účinný od 1.1.2013 zveřejnilo až její publikací ve Sbírce zákonů dne 31.12.2012.
Pro poskytovatele zdravotních služeb je nastavený způsob úhrad pro letošní rok zcela neočekávaný, když zástupci smluvních poskytovatelů již několik let v rámci dohodovacích řízení varují, že i setrvání na stejné hladině úhrad bez navýšení v porovnání s referenčním obdobím, jak je tomu od roku 2009, není dlouhodobě udržitelné, má-li být zachováno právo občanů vyplývající z ustanovení článku 31 Listiny základních práv a svobod a zakotvené v ustanovení § 13 odstavec 1 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Místo očekávaného navýšení úhrad, které by alespoň z části pokrylo zdražení „vstupů“ do podnikání poskytovatelů zdravotních služeb, došlo naopak ke snížení úhrady u většiny poskytovatelů (nikoli však u všech), přičemž Ministerstvo zdravotnictví jako tvůrce a vydavatel vyhlášky snížení úhrad (vybraným) poskytovatelům nezdůvodnilo žádným ústavně konformním způsobem.
Navrhovatelé jsou toho názoru, že ohrožení dostupnosti, kvality a bezpečnosti zdravotní péče, k němuž vlivem vyhlášky č. 475/2012 Sb. dochází, je problémem natolik závažným a naléhavým, že požádali Ústavní soud, aby se jejich návrhem na zrušení tzv. úhradové vyhlášky zabýval přednostně.
MUDr. Milan Kubek – prezident ČLK
